Už jste někdy seděli na mítinku, kde jste nerozuměli polovině toho, co se říká?
Akronymy.
Grafy.
Status update.
Slidy plné odborné hantýrky.
A vy tam sedíte a přemýšlíte:
Proč jsem tady?
Co ode mě vlastně chtějí?
A co z toho je pro mě důležité?
Je to, jako byste mluvili dvěma různými jazyky.
Přesně tak často vypadají mítinky s byznys stakeholdery v projektech a transformacích:
Pozveme lidi z byznysu. Vysvětlujeme, co děláme.
Ale zůstáváme ve své ulitě.
Neřekneme, proč jsme je pozvali.
Neřekneme, co po nich chceme.
A někdy ani nepožádáme o rozhodnutí, které nutně potřebujeme.
Jdeme si prostě po své vyšlapané cestě.
Nejde o zlý úmysl. Jde o slepotu.
Jsme v oboru tak ponořeni, že přestáváme vnímat, co je pro druhou stranu nesrozumitelné.
Nestavíme mosty na na druhý břeh řeky.
Nepodáváme ruku pro úspěšný přechod.
Nevysvětlujeme změnu z pohledu uživatele.
Nevysvětlujeme, co to znamená pro byznys.
Postrádáme základní dovednost každého, kdo zavádí inovace, změny nebo nové procesy.
Říkám tomu LIDŠTINA
Jazyk, kterým mluví většina.
Dovednost, která vyžaduje empatii, nejen odbornost.
Schopnost přeložit složité do srozumitelného.
Schopnost vynechat to, co je zajímavé pro projekt, ale nepodstatné pro druhou stranu.
Umění říct: „Potřebuji od tebe toto a toto…” – ne doufat, že druhá strana odhadne váš záměr.
Z mé zkušenosti, zejména v HR lidi to ovládají přirozeně.
Komunikační profesionálové taky.
U ostatních je to docela oříšek.
Ale dá se to naučit. Jako každá dovednost, je to otázka praxe a vůle.
A taky empatie a sebe-uvědomění v dané situaci.
Když začnete mluvit lidštinou začnete:
- budovat reálné vztahy
- mít smysluplné konverzace a mítinky
- získáte důvěru a respekt